pátek 11. srpna 2017

indiánská babička



Indiánská babička je moje role posledních dnů. 
Ovšem není to moje rozhodnutí, toto bych si fakt nevybrala. Jdeme z extrému do extrému. 
Před časem jsem psala, že se náš jezevec začal hodně toulat a nevracel se i několik dní. Justýně bude v září deset let a toulání jí není naprosto přirozené. Je to domácí mazlíček se vším všudy, přesně vše, co si pod tím slovním spojením dovedete představit.
Toulání trvalo několik týdnů, a protože se opakovalo, přestali jsme ji už hledat. Což samozřejmě vyvolává ještě větší starosti a nejistotu, jako když někdo z legrace několikrát volá hoří a k hořícímu domu už pak nikdo nepřijede.
Naposledy po ní nebylo ani vidu ani slechu tři celé dny. Už jsem s ní zase loučila, a protože to byla opravdu dlouhá doba, myslela jsem, že je to naposledy.
Po třech dnech dorazila, jako by se nic nestalo. Trochu pohublá, což v jejím případě vůbec není na škodu, ale pořád krásná bez nějaké újmy. 
Od té doby a jsou to už čtyři nebo pět dní, se vrátila do normálu. 
Její akční rádius je opět dům, už chodí jíst a spát domů, a zahrada.
No není tedy úplně pravda, že by byla stejná jako před cestováním.
Je tady další extrém.
Někdo nám asi toho našeho jezevce vyměnil. 
Ještě, že je tak zvláštně vybarvená, že těžko v okolí by se našla stejná,
 jinak bych si myslela, že není naše.
Naše Justýna je celkem asociál, který se nějak extra nemazlí a už vůbec ne, když chcete vy. 
Do této doby byl největší úspěch, když jsem řekla, já tě trochu pochovám, rozumí i tomuto slovu, jako spoustu dalším, že nezačala hned ode mě ustupovat, ale chvíli postála a nechala se pár vteřin pochovat. Celou dobu ovšem netrpělivě vrtěla ocasem a po chvíli okamžitě vyskočila z mojí náruče. Nanejvýš, když jsem si někam sedla, vyskočila mi na klín a nechala se milostivě hladit. 
Ovšem to bylo vše. Dáma a osobnost každým coulem. 
Žádná obyčejná kočka, která se lísá a nechá se hladit od každého, koho potká. 
Když jsem jí chtěla dát pusu na hlavičku, okamžitě se začala ošívat, protože jsem narušovala její osobní životní prostor. Zkrátka netykavka. 
Poslední čtyři dny je vše jinak. Leze na mě pořád, sedí mi na klíně u počítače a píše se mnou blog. I po uspokojení všech životních potřeb, začne pofňukávat. Poprvé před čtyřmi dny jsem na naprosto neznámé fňukání řekla, já tě pochovám, jo? Nejen, že nezačala ustupovat, nechala se vzít a já ji jako indiánská babička, jen bez toho šátku, nosila půl hodiny, až na mě začala usínat. 
I když zhubla, přece jen se pronese, je to zkrátka jezevec. Od tohoto okamžiku chce chovat pořád, a tak ji nosím, protože po těch útěcích bych jí nechtěla způsobit trauma. Nerozumím tomu, myslela jsem, že už ji dobře znám. Naše skoro babička se vrátila do miminkovských let? 
To je na psychologa.
Trochu mi to asociuje hru či film Obrácení Ferdyše Pištory :-)
Obrácení našeho jezevce.
Mazlení je mi sice příjemné, ale nošení už mám dávno za sebou.
No občas se to stane i člověku. 
Když se podíváte za "humna", zjistíte, že doma je to vlastně úžasné a krásné.
Ještě chvíli počkám, ale o šátku na nošení miminek začínám vážně uvažovat.

14 komentářů:

  1. Děkuji za nádherný článek, skutečný dík.
    Jsem kočkař, kočkomil a mám je tři. Dva kluky a jednu holku.
    Ta holka je skutečná osobnost jako tvoje Justýna, jen je doma a nechodí ven.
    Mazlí se, jen když ona uzná za vhodné a poslední dny je to skutečně intenzivní, že by ten úplněk?
    Přeji vám, aby ta nádherná kočičí konstalace dlouho, skutečně dlouho vydržela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji za krásný komentář. Blondýnko, ani nevíš, jak mi přišel vhod. Na facebooku mám komentář, zda není Justýna nemocná anebo já, protože ta změna prý nevěstí nic dobrého. Ano, já se pořád léčím po nehodě, Justýna normálně jí a oči má naprosto v pořádku, a když jsou kočky nemocné, naopak se stahují od lidí. Hezky si to umím vysvětlit, ale stejně o tom přemýšlím. Navíc Justýna dělá to samé mému muži, ale on není takový blbec jako já, aby ji snad nosil :-) Díky za sdělení, že změna není až tak divná. Hezké dny.

      Vymazat
    2. Přesně, kočky v případě nemoci nevyhledávají společnost lidskou, ani kočičí, zalezou si hodně hluboko a netouží po dotyku.
      Já se přiznám, že si změnu chování mojí slečny Farkašové užívám, protože až se vrátí do normálu, bude to zase děs a běs.
      Pěkný, mazlící víkend.

      Vymazat
    3. Díky, já si to taky užívám a už nepřemýšlím, co a proč :-) Jméno tvojí kočky je úžasné Slečna Farkašová :-) Tak si holky, užívejte.

      Vymazat
  2. Miluji kočičky,máme jich doma pět:-)Já bych řekla že se Justýna někde zamilovala a nebo zatoužila po kotatech a někde kotátka navštěvovala.Sousedovic Margotka strašně záviděla druhé čičině kotata a jedno si adoptovala:)a také se stala mazlivější...Jinak to byla hrozný poděs:-)Ted je úplně jiná...Krásné dny přeji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, koťata mě taky napadla, akorát nevím, co by s nimi dělala, je kastrovaná. Ale život nás neustále překvapuje. Hezký víkend.

      Vymazat
    2. Sousedovic Margot je také kastovana a tak moc toužila,že si jedno přivedla domů,samozřejmě kdyz bylo asi měsíční:-)čajzla ho druhé kočce co byla mamina:)a stále ho chrání a chodí všude spolu.Kamarádka si ho nechala:-)Kdybych to neviděla,nevěřila bych:-)

      Vymazat
  3. Pro mne zůstávají taje kočičí duše utajené - nikdy jsme doma žádné zvíře neměli. Ale Justýna se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já jsem naopak nežila nikdy bez zvířat. Od mala. Už jsem o tom na blogu i psala. Ale musím říct, že Justýna je asi nejhodnější zvíře, které kdy bylo v mé blízkosti a navíc je to osobnost. Vražedná kombinace :-)

      Vymazat
  4. Dobrý večer, krásné povídání o kočičkách. Taky jsem chtěla mít ,ale výmarandy jsou lovečtí psi a bála jsem se ,že by kočindě ublížili.Asi možná kdyby byli spolu od malinka,ale radši jsem to nepokoušela.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, my jsme jednu dobu měli psa i kočku, ne záměrně, ale tak se to stalo. Doma se milovali, ale venku pes kočku proháněl :-) To ale bylo plemeno sedmi ulic, lovečtí psi to by asi muselo být opravdu odmala.

      Vymazat
  5. Dobre som sa pri čítaní bavila ... :) Omotali si nás tí naši miláčkovia okolo prsta ...
    Tiež bez zvierat neviem žiť ... momentálne máme sučku labradora skríženého s vlčiakom ... je veľmi milá, vnímavá a hlavne empatická. A dvojročného kocúra Filipa ... Nie je kastrovaný, takže keď príroda zavolá, donmov sa chodí len najesť ... Už sme si na to zvykli ... Momentálne je už asi po ruji, stále je doma a zotavuje sa ... Na noc ale zmizne z domu ... Veľmi rád sa tulká, ale len keď chce on ... najradšej so mnou, lebo ho kŕmim ... Mám radosť, keď mi sedí na kolenách a pradie ...
    Správanie tvojej Justínky neviem vysvetliť ... bude to ale asi tým, že mačky sú veľké osobnosti ... oveľa väčšie, ako psi ... A začína si uvedomovať možnosť slobody a jej výhody, a možnosť návratu domov, kde má zázemie, ktoré si oveľa viac váži ... Marti, pekný víkend s Justínou prajem ... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauro, díky za tvůj hezký komentář. No Justýna se v létě na noc občas taky vytrácela, ale spala někde poblíž, ale několikadenní toulání neznáme. Už mě taky napadlo, jak psala výše Věrka v komentáři, že někde objevila koťata a to ve svém životě nezná. Ale vypadá to, že se uklidnila. I tobě přeji hezký víkend.

      Vymazat