neděle 26. dubna 2015

trpaslík na zahradě?!

Máme rádi krásné věci, i když to je velmi subjektivní pojem, všichni přece mají rádi krásné věci:-) Jak jsem se již zmínila v jednom příspěvku, prolézáme s mým mužem antiky, vetešnictví a bazary, ale spolu většinou koupíme jen velké věci - jako naprosto zbytečné krásné harmonium, nádhernou starožitnou komodu v Paříži (rovněž už jsem psala v příspěvku Hurá na Paříž) apod.
Malé věci kupuji spíše sama, protože to je věc rychlého rozhodnutí a konzultaci vzhledem k nižší pořizovací ceně nepotřebuji. Zkrátka, jak říká moje kolegyně z redakce, kupuji zbytečnosti na prach. Občas obzvláštním náš příbytek i něčím novým a ne z druhé ruky, jako je např. ptáček v kruhu z vitráže do okna zakoupený u Střelkyně.



Moje další úlovky jsou hrníček na dušičky, kam by se vešlo tak pět vlašských ořechů, velmi malá dóza s víkem zdobeným lístečkem, naprosto zbytečná a jako cukřenka nepoužitelná, páč by se tam vešlo cukru tak na dvě tři kafe :-), malované karafky s víkem, které by šly použít např na ocet či olivový olej, ale zatím jen zdobí...  a to je jen část z mých úlovků. No někdo zkrátka sbírá houby, to já neumím, páč vidím jen ty s červeným kloboučkem a já zase sbírám zbytečnosti všude, kam přijedu.





Ale trpaslík do našeho repertoáru krásných věcí nikdy nepatřil. V podstatě jsem vzala trpaslíky na milost až po shlédnutí filmu Amélie z Montmartru, to však neznamenalo, že bych snad toužila někdy ho vlastnit. Nejdřív musím podotknout, že můj muž názor do určité doby sdílel, máme podobný vkus a trochu snad i cit pro rozpoznání kýče.
Jednou jsem přijela z práce domů a po vstupu brankou můj cit pro umění a krásné věci dostal velký zásah. Na zahradě trůnil trpaslík!!! Byl velmi omšelý, v podstatě v surovém stavu už bez barev, trochu bezdomovec. Asi chlapec něco už pamatoval. Byl však nainstalován tak, abych jej nemohla za žádnou cenu přehlédnout. Můj muž miluje vtipné situace, nebo spíše je utváří tak, aby se vtipnými staly a i celkem banální situaci dokáže vyfabulovat, v podstatě napsat scénář a dovést k preciznosti. Takže trpaslíka postavil na naši krásnou fontánu (ta bohužel vzhledem k velikosti obývá naši minulou zahradu), abych byl můj šok co největší :-)
Můj muž je sběratel a nálezce, takže neustále vracíme peněženky, mobily, složku s důležitými dokumenty apod. Ale toto?! Panebože, toto pěkně začíná. Začala jsem pochybovat o jeho zdravém rozumu a zasáhla mě panická hrůza z vidiny, kterou znám jen z televizních novin - malinkatá stezička vedoucí k našemu domu a jinak všude harampádí a jiný, promiňte, "bordel" na zahradě, na dvoře, zkrátka všude až po střechu domu. Chtěla jsem mu dát ale ještě šanci, než trpaslíka vyhodím do "kulatého šanonu", přece jen se nemohl tak náhle změnit a nechala jsem jej tedy vyprávět příběh.
On to je totiž trpaslík s příběhem. Můj muž se vracel z práce autem domů a na druhé straně silnice viděl smutnou postavičku (no mému muži se zdála velmi smutná) stopovat, no zkrátka trpaslík cestovatel. Obrátil tedy auto do protisměru a milého trpaslíka sbalil a vůbec mu nevadilo, že toho chudáka veze zase zpátky, odkud chtěl zřejmě trpaslík pryč. Vždyť stopoval opačným směrem. No zkrátka nemohl ho tam nechat. No dobře, řekla jsem si. Chvíli to vydržím, třeba se rozpadne nebo co?
A co myslíte? Krčí se za tulipány na naší další zahradě a já musím všem našim přátelům a známým odpovídat na celkem pochopitelné dotazy: proboha proč vy máte na zahradě trpaslíka? To bych do vás neřekl.
No a tak pokaždé musím vyprávět příběh našeho ošuntělého trpaslíka cestovatele :-)


4 komentáře:

  1. Tvůj článek mě moc potěšil..musím se u něj smát..sice nemáme trpaslíka ( ještě), ale já v různých Antikvariátech jsem schopná najít kdeco..Popravdě už se jim snažím i vyhýbat obloukem, protože vždycky něco zajímavého objevím a pokud to nestojí až tolik, rozhodně to odchází se mnou domů a následně na chalupu...z dvou kusů už se u mně stává sbírka a ta se musí přece rozmnožovat:o)...Už ale brzdím, protože jednou umřu a nemůžu udělat svým bližním to, co bych nechtěla, aby po mně museli plnit kontejnery zbytečnostmi..ale jsou to okouzlující kousky, zrovna tak jako ty tvoje..:o)!
    Takže lovu zdar:o)/ protože o tom to je, objevit nějakou nádheru, ulovit ji a odnést si ji k sobě/! Mimochodem vašemu trpaslíkovi ty tulipány moooc sluší:o)..Měj se moc krásně..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, moc děkuji a cítím to stejně. Po té, co jsem musela likvidovat několik pozůstalostí, uvažuji podobně. Dřív jsem se nedokázala rozloučit s polorozbitou vázičkou jen proto, že mi ji přivezl syn, když byl prvňáček, z výletu atd. Dnes už to sice umím, ale lovit krásné věci mě baví, tak doufám, že mě někdy nebudou pozůstalí proklínat .-) Také Tobě přeji lovu zdar a no trpaslík vypadá u těch tulipánů hezky - oni ho dost zakrývají, takže vypadá trošku jako umění, ne? Měj se moc hezky. Martina

      Vymazat
  2. Marti nejsi sama i já miluju kouzlo už nepotřebných věcí :o)))
    Příběh s trpaslíkem je bezva -- ten už prostě k Vám patří a náhodou když není přetrpaslíkováno tak to je i hezkej zahradní kamarád :o)
    Měj se krásně a pozdravuj Vašeho trpasličího hlídače :o))
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, pozdrav jsem vyřídila :-) Děkuji a přeji Ti hezký prodloužený víkend. Martina

      Vymazat