úterý 20. února 2018

zátiší růžová s červenou



Pořád mi kvete růžová vánoční hvězda.
Je to s podivem při mojí nepéči a laxnosti. Bílá mi vloni tak dlouho nevydržela. No taky je to jediná z těch letošních tří, která vydržela. Letos jsem byla přímo zavalena vánočními hvězdami při hledání té pravé, ale to už jsem psala. Můj muž nepomohl najít tu pravou růžovou a nosil domů jiné barvy, než po jaké jsem toužila. 
Po růžové.
Růžová je zkrátka silný jedinec.
Hodila se mi jako dekorace k povlakům na polštáře, které jsem šila pro svoji kamarádku Báru. Tentokrát to není dárek jako jindy. Jsou to naturálie. Platím za práci na našich daních. 
Výměnný obchod.
Mám pořád velkou zásobu látek. Zásobila mě moje dcera. Mohla bych si otevřít malý krámek.
Někdy je to skvělé, když mohu vybírat, ale když je jasné zadání do červena a do hněda, zdá se mi, že jednodušší by bylo jít a koupit nové. Ale to bych tady byla úplně zahlcená.
Vlastně nevím, jestli by to byla úplně výhra. Někdy, když skládám barvy k sobě, zdá se mi, že kombinace je úžasná. Někdy ale výsledek není úplně podle mých představ. 
Původně se mi zdálo, že vznikne něco úžasnějšího.
Tady se mi to snad povedlo. 
Povlaky jsem sice ještě nepředala, ale dva polotovary jsem ve fotografii už posílala ke schválení.
Prý jsou úžasné, tak snad trochu jo.


pondělí 19. února 2018

vyléčený abstinent - pokračování






Včera jsem vás virtuálně provedla výstavou Petra Pěnkavy a slíbila pokračování. 
Nejdříve ještě pár obrazů, které se včera vešly jen do koláže. 
Turistická trasa pro trpaslíky.
Jak obr perníkovou chaloupku ježibabě pozvracel.
Zde žil nejstarší mladík na světě.
Sběr roztroušené sklerózy.
A pojďme dál na menší výstavy, které jsme ještě v sobotu shlédli.
Ve vstupních prostorách muzea je instalována malá výstava výstupů projektové výuky studentů České zahradnické akademie Mělník a je zde vidění pár návrhů zahrad.


V malém sále muzea je výstava mělnického rodáka Petra Soukupa, který strávil několik let v Kanadě. Přiznávám, že jeho obrazy, které zachycují kanadskou i českou přírodu, nás nezaujali a samostatně bychom se na výstavu nevydali. Vlastně sál se odemykal jen kvůli nám, protože jsem fotila výstavy do deníku. Jinak o ni neměl v sobotu nikdo zájem. Na fotografii je "muzejní" paní, která mi několikrát zapózovala. Jako bývalá novinářka ČTK měla obzvlášť pochopení. Ví, že v novinách musí být lidé.


Nakonec jsme šli do muzejní kavárny na kafe. Mělo to vlastně jediný důvod. 
Ani ne tak to kafe, ale je tam instalována výstava obrázků mandal Jany Heidenreichové. 
Jaká náhoda. Minule jsem psala, jak mě mandaly míjejí.
Některé mandaly se mi líbily, ale ani na tuhle výstavu bych se pravděpodobně samostatně nevydala a můj muž už vůbec ne, i když některé obrázky jej zaujaly a rozšířili jsme si obzory.
Kafe mají ale moc dobré a kavárna je úžasná, už jsem ji sem na blog dávala.







A na závěr pohled, který mě vždy dostane. Podloubí miluju.
Pohodový nový týden všem.

P.S. Kdo máte chuť, můžete se podívat na moji malou reportáž v deníku. Fotky do novin nesmím upravovat, upravuje je program sám.

neděle 18. února 2018

vyléčený abstinent








Ti, co nekradli.
Ti, co kradli.
Jak obr perníkovou chaloupku ježibabě pozvracel.
Turistická cesta pro trpaslíky.
Vyléčený abstinent.
Čajový servis pro leváky a univerzální cukřenka.
To je jen výběr vtipných názvů obrazů, které nejen rozesmějí, ale i pohladí po duši.
Včera jsme byli v muzeu na výstavě Petra Pěnkavy s názvem Ohlédnutí, malíře a místopředsedy Unie karikaturistů. Výstava dnes končí a po shlédnutí jsme rádi, že jsme to stihli.
Dnes vás zahltím fotografiemi, protože se nám líbilo spoustu obrazů a umíme si s mým mužem představit, že s některými z nich bychom dokázali žít. 
Výstava lahodila oku a i bránici.
Tak pojďte nakouknout.













Regionální muzeum Mělník není jen o stálých expozicích, je také centrem kulturního dění. 
Výstavy se často mění a včera jsme měli možnost shlédnout ještě další tři menší. 
Malou reportáž přinesu zítra. 
Pěnkava stojí za samostatný příspěvek.

sobota 17. února 2018

páteční střídání ročních období


Takový byl pátek.
Během včerejšího dne jsem zažila rychlé vystřídání dvou ročních období.
Ráno na zahradě byla zima, poprvé letos fakt hodně nasněžilo. psala jsem včera, skoro kalamita :-), pět centimetrů sněhu a za pár hodin bylo jaro.
Nepamatuji si, že bych tak velkou proměnu zažila během jednoho dne.
Zatím bylo u nás jen pocukrováno, takže bylo jasné, že to rychle roztaje.
Včera jsem myslela, že to chvíli vydrží. Pro jistotu jsem ale rychle fotila ještě téměř za tmy a stihla jsem to. 
Za hodinu začal sníh tát a bylo jaro.









pátek 16. února 2018

my čekali jaro a zatím...








Lola ve středu nosila celý den vánoční čapku a zpívala anglicky Rolničky.
A je to tady.
Ráno vstávám za tmy a mám radost jako malé dítě. Vypadá to jako na vánoce.
U nás je konečně bílá zima. Tuto zimu poprvé. 
Je kalamita. Napadlo nám pět centimetrů sněhu.
No sněhuláka asi nepostavím. Jo kdybych se snažila ...
Fotím za rozbřesku. Než to roztaje.
Včera jsem psala, že nám vylézají tulipány. Dnes je všechno jinak.
Nevidím ani malý lán sněženek pod třešní.