úterý 16. ledna 2018

kapka zimy



Venku je pocukrováno, jako když poprášíš buchtu moučkovým cukrem.
Tuto zimu snad podruhé?
Je mínus 1,4 a říkáme tomu, že je fakt zima a nechce se nám ven. 
Mrzne. No letošní mírná zima nás zhýčkala a my už zapomněli, jak to vypadá, když opravdu mrzne.
Americký mráz mínus 30 posledních dnů si neumím představit. 
Pamatuji si největší mráz někdy v roce 1983-84, kdy klesla teplota na mínus 20-21 a děti měly zákaz vycházení a náš malý syn byl rád, že nemusí do školky.
Justýna se dnes tváří, jako kdyby ten mírný poprašek byly obrovské závěje. Během pár vteřin prolítne kousek zahrady a se sklopenýma ušima letí rychle zpátky do domu.





Nemám zimu moc ráda, vlastně i můj muž, ale snažím se ji urychlovat a překonat příjemnými věcmi. Neustále pálíme svíčky a domem se line příjemná vůně, pijeme výborné čaje, některé dovozené přímo z Anglie, vlastně rituál odpoledních sypaných černých čajů dodržuji nejvíc v zimě, sjíždíme si zajímavé filmy na youtube a těšíme se, až bude zase teplo a bude svítit slunce, které nás vytáhne ven.
Topíme v krbových kamnech, které znamenají teplo domova a odháníme od nich Justýnu, páč jednou už si připekla ocas, jak se chtěla nahřát. A věřte, že spálené chlupy přebijí vůni svíček.
Ona nic necítila a nebýt té nelibé vůně, fakt si ten ocas spálila.


Po dětských zástěrkách na přání vnoučat vyrábím nejen pro vnoučata pytlíky na hračky, svoje malé výtvory dávám do malého obchůdku na Fler, který jsem znovu po roce probudila, měníme dům viz nová předsíň, věšíme nové grafiky a chystáme se na renovaci sprchového koutku v patře. 



A toužíme.
Po slunci, po teple, po rozkvetlé zahradě.

pondělí 15. ledna 2018

grafika s bonusem


Umění miluju v jakékoliv podobě.
Na prvním místě je divadlo a hned vzápětí výtvarné umění.
Ostatně o tom svědčí i naše galerie, kterou už znáte. 
Vedle sebe trůní obrazy akademických malířů a umělců neznámých a potkávají se s dílky našich dcer. 
A grafiku mám moc ráda.
Dárek jen tak od mojí sestry mi ovšem udělal dvojnásobnou radost.
Umění s bonusem.
Nejen, že je to krásná grafika, ale zachycuje krásná místa mého rodného města.
Archy ještě nejsou na značce. Zatím jsem fotila na zemi v obýváku.
Ne, že by nebylo místo v galerii, i když jsou grafiky hodně velké, ale chtěla bych je mít samostatně a na dosah. Grafiky čeká ještě zarámování, aby byly chráněny. 
Pravděpodobně je zavěsíme do předsíně. 
Přes předsíň chodíme neustále. 
Do obýváku, do patra, tak se s nimi budu setkávat bezděky neustále.
Ještě jednou děkuji.





neděle 14. ledna 2018

zámek pro princezny, garáž pro dinosaury a Rybička



Vlastně naše kreativní výtvory s dětmi si fotím vždy.
Ne v takovém množství jako tentokrát pří hlídání ve čtvrtek a pátek, protože to pořád bylo babi, ještě toto vyfoť a přidám tam zvířátka, tak ještě tohle.
Ale ne vždy dávám na blog.
Tentokrát jsem se rozhodla, že náš krásný zámek, domeček a garáž pro dinosaury stojí za zachování pro vzpomínky. Jednou se třeba Lola a Alan rádi podívají, jak jsem kdysi tvořily.
Všechny fotky jsem ani dát nemůžu, páč bych zahltila blog.
U stavění nám chvíli asistovala Rybička.
To je morče.
Obě morčata Rybička a Popelka, babi, zase jsi popletla jména, ty je vždycky popleteš, jsou členové rodiny, tak se na chodu domácnosti a života podílejí většinou taky.
Tentokrát to mám správně.
Pomáhala nám Rybička.
Hezkou neděli.











sobota 13. ledna 2018

i tohle je Praha




Praha pokaždé jinak.
Po večerní Praze fotím území nikoho.
I taková místa se najdou, ostatně jako v každém městě.
Docela velké neupravené území s ruinami, které možná nikomu zatím nepatří v kontrastu s nedalekou upravenou a krásnou Stromovkou za plotem.
Tento týden téměř žiju v Praze, po kulturním úterý čtvrtek pátek hlídám a fotím Prahu z terasy.
I toto má pro mě svoje kouzlo.
Je to jiný pohled, ne tradiční, kde dýchá historie a minulost krásně renovovaná a udržovaná pro generace příští, která vás oslní svou krásou.
Pro mě má svoje kouzlo i tahle krása zanedbaná.
Kdo chcete, pojďte se podívat se mnou.
Praha z terasy. 
Někde upravená a někde ladem.














A zítra vám ukážu, co jsme s dětmi ty dva dny tvořily.

pátek 12. ledna 2018

prapodivné nákupy

předmět doličný
Myslím tedy moje vlastní prapodivné nákupy. 
Dnešní čtení na blogu u Laury o nákupu žárovky do trouby, který se zvrtl v nákup nové pračky bez dodržení původního plánu, páč přijeli bez žárovky, mi připomnělo moje vlastní prapodivné nákupy. 
Nejvíc jsem zaperlila před lety, kdy mě můj muž požádal, než něco vyřídí, zda bych mu nekoupila v nedaleké obuvi tkaničky do bot.
Když jsme se spolu sešli u auta, jeho otázka byla velmi předvídatelná. 
Co to máš za obrovskou krabici? 
No oni tam měli krásné kozačky ve slevě, tak jsem si je koupila.
A máš pro mě ty tkaničky???
No dává to dodnes k dobru při různých sešlostech, jak jsem před víc než dvaceti lety šla koupit tkaničky.
V dalším nákupu jsme zainteresovaní oba. Šli jsme podobně jako Laura koupit nějakou žárovku. Přijeli jsme domů s novým kobercem do dětského pokoje, který jsme tenkrát celý renovovali, vlastně už to byl studenský pokoj. 
Koberec jsme museli samozřejmě hned položit na značku a kochali jsme se naším celkovým dílem. 
Po té zaznělo: ježíš mi nemáme tu žárovku!
Excelovala jsem ovšem vícekrát při nákupu v Ikea.
Vydala jsem se před vánoci koupit třípatrový talíř na cukroví viz foto. Měli na něj tenkrát všude velkou reklamu a hned u vchodu do krámu na Černém mostě visel obrovský billboard. 
Přijedu domů obtěžkaná dvěma velkými papírovými taškami a můj muž dí, co jsi proboha nakoupila? 
No ani nevím, nové vánoční ozdoby, nové skleničky a spoustu dalších drobností, svícny, svíčky a další. 
No a ty talíře máš?
Proboha na co talíře?! Jaké talíře? Vždyť žádné nepotřebujeme!!!
Podruhé jsem ve stejné situaci opět s dvěma obrovskými papírovými taškami na dotaz "a máš talíře", už dokázala rychle reagovat. 
Já jsem ale idiot! No nemám!!!
Koupila jsem až na potřetí a značně se nám teda prodražil.
A nejraději můj muž vypráví, jak rychle jsem koupila nové auto. Prý rychleji než nový svetr. Nekupovala jsem samozřejmě auto sama, Můj muž se na to připravoval dva měsíce, autům hodně rozumí, takže vše měl nastudované, tak jsem si říkala, řekneme které, trochu ho obhlídneme a jdeme. Žádné crcání. 
Nechápala jsem, proč tedy zdržuje zbytečnými otázkami, když stejně vše už ví. 
Za půl hodiny jsme odcházeli a smál se i prodejce.
Nákupy šup šup to je moje krédo.
No vidíte, copak já můžu nakupovat v kamenných obchodech?
Proto jsem už dost let zastánce internetového nakupování. Tam koupím to, co opravdu hledám. 
Sice k tomu taky občas přidám "dvě velké plné tašky", ale na kýženou věc, která byla cílem, jsem ještě nikdy nezapomněla.

čtvrtek 11. ledna 2018

a jedeme nanovo



Vánoce skončily, dárky jsou rozdány a v novém roce jedeme nanovo.
Koloběh života nezastavíš.
Turné narozenin v naší rodině začíná březnem a končí listopadem a v některých měsících jsou oslavenci dva. Miluju tato naše rodinná setkání.
Tak začínám hledat vhodné dárky. Za prvé hledání mě baví, a za druhé je lepší mít něco v zásobě dopředu, občas se stane, že potřebuji něco jen tak. Tak můžu být konečně, snad poprvé v životě, připravená.
Dostala jsem se do životní etapy, kdy mám víc času než kdykoliv předtím a nemusím vše řešit na poslední chvíli. Už víte, že často nakupuji na Albi a už jsem tady prezentovala vánoční dárek vnoučatům mluvící knihu s Albi tužkou. Když už mají Albi tužku, vybrala jsem Lolince, tedy dost dopředu, narozeniny má až začátkem dubna, další mluvící knihu Zvířátka na statku. Jak jsem již psala, bavila se a hrála si s mluvícími knihami o vánocích celá naše rodina. A dcera mi poslala fotky z mobilu, jak si Lolinka užívala Albi tužky při cestě na Moravu. Takže volba dárku byla jasná.
Některé další dárky mám už v hlavě, ale pro dospělé zveřejním, až předám. 
Snažím se vymyslet něco originálního, nějaký opravdu osobní dárek, takový, jako se mi povedl vloni originální vizitník přímo na míru  pro dceru. 
Je to těžké, tak přemýšlím už teď.




Na Albi mají spoustu krásných věcí, a tak mám ještě v zásobě tuto kabelku přes rameno s kočkami, tady jsem měla více variant, koho obdarovat, ale nakonec jsem se rozhodla pro Lolinku, která má ráda kočky i černou barvu a miluje tašky. Pro sebe mám kosmetickou tašku. S arabeskami se mi teda líbila nejmíň, normálně se mi víc líbí design kočky či sovy, ale zrovna měli jen tady tento design. 
Je to praktická věc, a tak jsem nechtěla čekat, páč novou na cestování již potřebuji akutně..
Navíc jsem v tomto směru trochu konzervativní a mám pár vyzkoušených eshopů, 
kde si vybírám ráda a s důvěrou, tak se mi nechtělo hledat jinde...
Jsem divná s předčasnými nákupy, ale třeba to má někdo z vás taky tak.