úterý 26. září 2017

špecle s tuňákem a kapary aneb když není čas



Tato rychlovka se hodí, když fakt nemáte čas. Těstoviny s tuňákem v oleji jsem jedla u dcery jako teplý rychlý oběd a moc mi to chutnalo.
V sobotu nebyl na nic čas. Můj muž přinesl v pátek zase houby a já je likvidovala až v sobotu dopoledne, protože jsem pracovala na fotkách, které jsem pro deník nafotila při páteční akci.
Takže opravdu dobrý oběd a rychlý.
Do uvařených špeclí jsem přidala tuňáka z kvalitní konzervy, kde byly velké kusy a ne jen rozdrcené kousky, na oleji jsem osmahla narychlo čerstvou červenou papriku a přidala i s kapary do těstovin. Vmíchala jsem nasekanou petrželku a bylo hotovo.
Skvostný oběd.
Špecle jsou koupené. Éra, kdy jsem vyráběla domácí nudle na přístroji, který pro mě vyrobil kdysi před "sto lety" můj slovenský děda a naše tři děti se hádaly, kdo tam bude dávat ty kousky těsta a koukat, jak lezou nudle, je dávno pryč :-)
A tady syslím a mám radost.
Akorát tomu nemůžu říkat zásoba na zimu, páč u nás vydrží tak maximálně ty houby, které mám v mrazáku. Můj muž už se na to chystá. Miluje vše kyselé a může to jíst na kila.
Tak si sysel fotí, abych se mohl kochat, až nebude :-)


pondělí 25. září 2017

vetřelec z garáže a duha


Tři dny v naší garáži někdo neustále šramotil. 
Můj muž si myslel, že je to myš. 
V neděli se mu to ale nezdálo a napadlo ho, že by to mohl být malý ježeček. 
Začal hledat a v odložené igelitce mezi dalším nepořádkem či spíše promiňte bordelem, garáž slouží jako dílna, jej objevil.
V igelitce jej vynesl na zahradu.
Nebyl vůbec malý. 
Na internetu jsme zjistili, že se zazimovávají až koncem října a v listopadu, 
takže jsme se rozhodli jej pustit.
Posléze jsme zjistili, že jsme ho měli zvážit, protože, aby přežil zimu, musí mít minimálně 700 g. Vypadal velký, tak snad proboha přežije. Chudák, po propuštění na svobodu metelil pryč tak rychle, že jsem myslela, že jej ani nestihnu vyfotit. 
Bylo jasné, že igelitové vězení si nevybral dobrovolně.
Tahle zblízka jsem ještě ježka snad neviděla. Koukala jsem mu do krásných očiček.
Svědomí nám nedalo a hned včera jsme mu na zahradu, kde zmizel v keřích, dali housku namočenou v mléce, mladí ježci to prý milují. 
Dnes ráno jsem koukala, že z misky ubylo. Tak snad to nesnědl někdo jiný. 
Zdál se mi teda velký dost, ale přece jen pro jistotu jej vykrmíme :-)




Toto tedy s tématem nesouvisí, ale stojí to za zveřejnění nejen na facebooku. 
Mému muži se v sobotu navečer povedlo vyfotit duhu. 
Přeji dobrý start do nového týdne.

neděle 24. září 2017

vřes a hlemýžď






Včera svítilo slunce a bylo celkem teplo, takže ideální čas na zahradu. 
Dnes ráno prší, takže se asi pokračovat nebude.
Před časem jsem tady psala naše peripetie s chodníkem, jak jsme koupili krásné dlaždice a odborník rozhodl, že takto ne. Materiál už je na zahradě a včera můj muž upravoval okraje chodníku, vykopával drny a čistil, páč už nám to začne. Já jsem se pustila do přípravy na zimu. Ostříhala jsem hrušku a některé keře. Maliny potřebují ostříhat úplně, ty vedra jim neprospěly, ale úpravu musím odložit. Pořád rodí. Každý druhý den sbírám misku.
Hlavně jsem potřebovala ale vyčistit truhlíky.
Sice ještě některé drží a letně kvetou, ale pár jich už bylo nutno nahradit podzimním a vlastně i zimním osazením.
Většinou mi tato výzdoba vydrží až do jara.
Opět jsme tradičně koupili vřes. Je krásný. 
Tak jsem si trochu při focení hrála a asi to bude kapku nudné.



Tady je ještě trochu léta. Připletlo se mi do cesty. Ale na zahradě je jej ještě víc.






Při sázení kde se vzal, tu se vzal, tenhle krásný chlapec. Je velmi fotogenický a hlavně postál.
Hezkou, i když deštivou neděli.

sobota 23. září 2017

žampionový salát


Nechápu, jak jsem tento velmi lahodný a osvěžující salát mohla vytěsnit na více než deset let z našeho života.
Prostě jsem na něj úplně zapomněla. 
O návrat do našeho jídelníčku se postarala máma mého muže, která si na něj před časem vzpomněla a dokonce měla schovaný recept psaný mojí rukou.
Takže jej opět vracím do života a musím přiznat, že chutná ještě lépe, než si pamatuju.
Recept si sem musím dát, ať ho zase nemusím hledat ve zprávách na facebooku jako dnes, kam mi jej máma poslala.
Nebudu psát poměry, vše podle chutí. Nakrájené žampiony jsem zalila vařící vodou, osolila a přidala trochu octa. Vařila jsem do poloměkka a poté dala do mísy, samozřejmě scedila.
Přidala nakrájenou červenou cibuli, červená být nemusí, osolila, opepřila, přidala nakrájená tři vařená vajíčka a nasekanou čerstvou petrželku. Do směsi jsem vmíchala majolku dle chuti. Dřív jsem přidávala na zahuštění strouhaný tvrdý sýr, ale dnes jednak nebylo moc zapotřebí zahušťovat a druhak tvrdý sýr jsem neměla.
Nechat chvíli tak půl hodinky vychladit v lednici a je to opravdu dobrota. 
Ten ocet při vaření žampionů dodá na šťavnatosti, protože se do těch žampionů natáhne. 
Dobrou chuť.

pátek 22. září 2017

maskování




No street art to teda není, ale se sprejem už mi to celkem jde.
Tuhle židli jsem měla v "technické"  místnosti u šicího stroje. 
Zakoupena před sto lety v Ikea.
Obyčejná plastová červená.
Dcera se stěhovala a při stěhování je vždy nějaký odpad, který už nechceme. 
Dala mi židli na kolečkách a je k šicímu stroji prostě lepší. Ta pravděpodobně taky časem dozná změn. Jedna věc a opět otáčím "barák na jih".
O té červené plastové jsem uvažovala ven na zahradu, kde je vždy nedostatek míst k sezení, když se sejdeme všichni. Červená se nehodí, potřebuji, aby trochu zapadla a nečněla. 
Vzpomenu si, že tady mám ty naprosto "zbytečné barvy" ve spreji údajnou zlatou a zelenou, levný nákup mého muže, na blogu jsem psala, že jsem je už několikrát využila. 
Horší to být nemůže než ta červená.
Nastříkala jsem i stříbrné nohy, páč to neladilo. 
Docela jsem se s tím hrála, ale výsledek podle mě stojí za to.
Mému muži to tedy připomíná maskování tanku, ale prý se mu to líbí taky.
Vzniklo něco originálního. 
Už jsem to stáhla ze zahrady do domu.
Na otázku mého muže "proč to nenecháš venku" nejsem schopná odpovědět.
Možná až se pokochám, tak ji tam vrátím.
Navíc je v domě blízko vchodu do zahrady, takže se dá odnést lehce, ne?

čtvrtek 21. září 2017

plody lesa




Tak konečně se včera zadařilo i mému muži. Na Mělnicku dosud houby vůbec nerostly. 
Včera se mu konečně splnila touha a něco málo přinesl. I krásné malé houbičky. 
Já teda houby nesbírám. Jo, sbírala bych ráda, ale já je prostě nevidím. Vidím pouze takové ty s červenou hlavičkou, jiné ne.
Takže se už ani nesnažím. Naposledy, když jsem se snažila, šel můj muž za mnou a volal: 
panebože ty to nevidíš?
Ne fakt ne. Asi mám hlavu příliš v oblacích.
Takže jsem včera naložila z těch malinkých dvě skleničky do sladkokyselého nálevu. 
Máme to rádi jako přílohu k masu.
Můj muž se rozhodl, že míchanici nechce. Prý akorát začínají houby růst, tak si ji dopřeje prý příště. Doufám kvůli němu, že nějaké příště bude.
Můj bývalý kolega z práce mě naučil jak houby uchovat bez sušení. Prý dej je do mrazáku. Zpočátku jsem nevěřila, ale už to tak dělám léta a na omáčku je to úžasný. Houby nakrájím a zaleju osolenou horkou vodou a chvíli nechám na sporáku projít varem. Scedím, po vychládnutí je dám do mikrotenovým pytlíků a šup do mrazáku.
A je v mrazáku na dvě omáčky. 
Chápu, proč můj muž nechtěl míchanici. Svůj letošní první úspěch si chtěl zakonzervovat :-)
Jo, ten malý žalud, který je jako krásná dekorace na fotkách, se octnul mezi houbami.


středa 20. září 2017

úspěšné testování aneb balík pro Justýnu


Před pár dny jsem tady psala o testování nového eshopu Lidl a slíbila jsem, 
že sdělím, jak to proběhlo. 
Web se mi moc líbí, to už jsem psala. 
Objednávala jsem v pátek a už v neděli mi přišel email, že je zboží předáno dopravci a mělo by dorazit v úterý.
V úterý jsem ráno odjela do Prahy a nastal problém s PPL. Ráno mi přišla sms, že mi budou doručovat zboží dnes. Nebyl tedy už čas to změnit přes jejich aplikaci. Volala jsem řidiči, aby posunul dodání na večer. Trochu mě tedy vytočilo, ale to nemá co dělat s objednávkou u Lidl, že v sms jsem měla možnost placení kartou. Přijel nový řidič a nemohl nás najít, tak jsem ho musela hledat na silnici. 
V ruce platební kartu a hned se dozvídám, že řidič tuto možnost nemá. Už jsem to letos od PPL slyšela několikrát, takže jsem se rozhodla, že to budu u společnosti řešit dotazem, proč posílají mylné informace. Naštěstí jsem hotové peníze v dostatečném obnose měla, což normálně není.
Převzala jsem celkem objemný a nelehký balík a doma jej rychle odložila na zem v kuchyni s tím, že jej za chvíli rozbalíme.
Jak vidíte na fotce, několik hodin se nám to nepodařilo. Justýna se rozhodla, že krabice je její, usádlila se na ní a po chvíli usnula.



Slezla milostivě po několika hodinách.
Ale vyhnat ji, to se nedělá. Připomnělo mi to úžasný vtip, který jsem našla na facebooku.


Takže asi tak.
Zboží jsem rozbalili a krabici jsem vrátila Justýně zpět na stejné místo. 
Kde myslíte, že leží dnes ráno? No vypadá to tak na týden. Nedostanu se ani pořádně k lince.
Zboží přišlo moc pěkné a sedí i velikosti. Můj muž je z šedých džín nadšený a i mně se na něm líbí. 
Můj kabát přišel zabalený v hezké krabici a odpovídá prezentaci na webu. Je ještě trochu zmačkaný, ale z materiálu cítím, že skutečně obsahuje 25% vlny, takže snad se ohřeju. Loňský se zničil při mojí únorové nehodě. Mám ještě samozřejmě další kabáty, ale jeden dost drahý a na cestu sockou do Prahy jej používám výjimečně a druhý kožený stoletý.
Tento bude praktický a je variabilní, takže jde nosit jen tak, anebo s pašmínou, šálou či šátkem.